Vznik samospráv
Vznik obecní samosprávy v roce 1990 byl jedním ze stěžejních kroků, který znamenal reálný přechod od totalitárního pojetí státu ke státu demokratickému a decentralizovanému. Obecní samosprávy se staly nejen svéprávným, svrchovaným a svobodným správcem věcí veřejných na svém území, ale zároveň se staly základní stavební jednotkou moderní veřejné správy, kdy jsou orgány samospráv zákony zmocněny vykonávat některé kompetence státu. Od samého počátku byl však tento systém limitován nevyvážeností, která je dána nesouměřitelností velikosti jednotlivých samosprávných celků a jejich celkovým počtem. Na území ČR existuje více jak 6000 nižších samosprávných celků, tj. obcí a měst. Výraznou změnu v chápání a pojetí veřejné správy bylo zavedení tzv. „spojeného modelu“ veřejné správy, kdy s přijetím zákona o krajích a faktickým vznikem vyšších územně samosprávných celků byl novelizován i zákon o obcích a zákon o hlavním městě Praze. Tyto nové zákonné úpravy vedly ke zrušení obecných dekoncentrátů státu v podobě okresních úřadů a přenosu jejich pravomocí a kompetencí na kraje a vybrané obce resp. na úřady těchto samosprávných celků. Definitivně tak měl být opuštěn model odděleného výkonu státní správy od samosprávy na místní a regionální úrovni.
Reforma pro reformu
Je však čím dál tím víc zřejmé, že nedošlo k naplnění základních cílů, kterými měl být provázen vznik spojeného modelu veřejné správy. Dokonce z některých projevů státu lze nabýt dojmu, že vůbec žádný cíl nebyl stanoven resp. že byl prostředek zaměněn za cíl. Reformátoři veřejné správy pouze provedli nepromyšlenou a neefektivní institucionální reformu, kdy na nově vzniklé jednotky samospráv přenesly některé kompetence ze státních orgánů, ale po přenosu kompetencí nedošlo již ke zrušení těchto státních orgánů nebo jejich součástí. Nedošlo tak k očekávanému snížení počtu státních zaměstnanců či k jejich převodu na orgány samosprávy, ale tito zaměstnanci či jejich volná tabulková místa byla okamžitě využita k výkonu nových zejména tzv. kontrolních funkcí. Z pohledu uživatele služeb státu dochází k faktickému přiblížení výkonu agendy, ale reálně dochází k jejímu výraznému prodražení, protože dochází k navýšení počtu zaměstnanců tedy k navýšení výdajů, které stát, ale i nově samosprávy vydávají na zabezpečení výkonu státní agendy.
Efektivní stát a veřejná správa
Efektivní stát musí stále hledat ekonomicky nejvýhodnější variantu správy věcí veřejných při trvalém zachování kvality a dostupnosti služeb poskytovaných státem nebo jeho zmocněnci.
Efektivní stát
- musí vytvářet podmínky pro snižování nákladů na výkon státní moci
- nesmí přenášet bez náhrady své náklady na výkon státní moci na třetí osoby zejména samosprávy
- musí vytvářet podmínky pro jednotný a profesionální výkon státní moci na celém území státu
- nesmí zatěžovat fyzické ani právnické osoby včetně samosprávy nadměrnou byrokratickou zátěží
- musí delegovat své kompetence na samosprávy a jiné osoby po důkladném prověření, zda je nezbytné, aby stát tyto kompetence ještě nadále vykonával
Efektivní stát má jedinečnou možnost využít již stabilizovanou a fungující síť samospráv, které jsou schopny vykonávat kvalitně některé státní agendy. Svou nenahraditelnou roli již většina úřadů obcí a měst hraje ve správních řízení v prvním stupni. U většiny státních kompetencí vykonávaných prostřednictvím úřadů samospráv došlo k jejich zcivilnění, zprůhlednění a zrychlení. Nezanedbatelnou roli v tomto směru hraje také „společensko - politická kontrola“, kterou nad výkonem agendy resp. činností úřadu vykonávají zvolení zastupitelé v daném místě. Voliči, kteří jsou uživateli takto delegovaných kompetencí státu mohou bezprostředně zhodnotit způsobilost a kvalitu poskytovaných služeb a vést k odpovědnosti své zvolené zástupce. Zatím však kvalitní a profesionální výkon státních pravomocí musí samosprávy vykonávat na úkor vlastní příjmů a zdrojů, což vede k trvalému sporu mezi státem a samosprávami. Stát by měl zajistit pokrytí nákladů základního standardu výkonu státních kompetencí prostřednictvím samospráv v plné výši. Nadstandardní forma poskytování služeb by pak měla být hrazena již z rozpočtu příslušné samosprávy, pokud bude zájem v daném území poskytnout takovou službu. To sebou přináší především jiný pohled na personální zabezpečení těchto služeb nejen na úrovni samotného státu, ale především na úrovni samospráv. Je jen věcí oprávněného a zmocněného vykonavatele státních kompetencí, prostřednictvím kolika a jak placených zaměstnanců bude svou službu poskytovat. V případě, že nebude svou službu vykonávat kvalitně a profesionálně při splnění základních standardů, pak o „licenci“ tedy oprávnění k výkonu státních kompetencí musí ze zákona přijít.
Vlivy samosprávy
Spojený model výkonu veřejné správy, tedy státní správy a samosprávy, sebou přináší vedle pozitiv i jistá rizika. Výkon státních kompetencí by neměl být zatížen jakkoli politickými vlivy na úrovni samospráv. Z hlediska výkonu jednotlivých agend je příslušný úředník podřízen zákonu a nesmí být nikým a ničím ovlivňován. Na druhou stranu jeho schopnost vykonávat agendu efektivně tedy vykonávat ji co nejrychleji, nejkvalitněji a správně při hospodárném využívání finančních prostředků, je již věcí, kterou má možnost a právo jeho nadřízený kontrolovat a hodnotit a musí se stát kritériem pro jeho pravidelné personální hodnocení. Dnes již není plat úředníka limitujícím faktorem na trhu práce. Zájemců, kteří jsou schopni velmi kvalitně a profesionálně zvládat výkon státní agendy, je dostatek. Efektivní stát musí stále takové lidi hledat a nabízet jim možnost pro stát a ve jménu státu pracovat. Naopak všem těm, kteří se chtějí na státu jen přiživovat svou byrokratickou zarputilostí či neschopností, musí dát jednoznačný signál, že ve státní službách pro ně není místo. Je lepší mít pět profesionálních a dobře zaplacených úředníků než deset průměrných a průměrně zaplacených. Kdosi řekl: „Co se má za definitivní, má se za mrtvé“. Definitiva, kterou je snaha uvést do života v úřední službě, nemůže v současných podmínkách přinést oživení a zefektivnění státní a veřejné služby. Pro většinu profesionálů, kteří pracují pro stát není rozhodující, zda mají nebo nemají definitivu. Svou službu vykonávají jako poslání, protože o práci pro stát mají přirozený zájem a jsou si vědomi svých kvalit. Daleko více by přivítali jistotu, že za svou práci dostanou velmi dobře a „tržně“ zaplaceno než pofidérní jistotu, že mají svou službu jistou navždy. Tito lidé jsou přesvědčeni, že svou práci dělají natolik kvalitně, že o ně stát nebude chtít přijít. Definitivu potřebují ti, kteří si nevěří. Definitivu potřebují ti, kteří již nechtějí a nemohou pro efektivní stát nic vykonat.
Co přináší eStat
Je zcela zřejmé, že pro moderní stát je efektivní využívat pro výkon státních kompetencí síť obecních, městských a krajských úřadů tedy orgánů samospráv. Samosprávy však mají vedle této přenesené státní působnosti i svou samosprávnou roli, kde musí jednat a rozhodovat svéprávně a samostatně a účelně hospodařit se svým či svěřeným majetkem při respektování všech platných právních předpisů. Nemělo by docházet k tomu, aby samosprávy ze svých rozpočtů „dotovaly“ výkon státní správy, což je dnes obecně platným principem. Nelze se smířit s argumentací, že s převodem kompetencí a majetku státu, získávají samosprávy zdroje na krytí i výdajů na výkon státní správy. Příspěvek na výkon státní správy v současné době neodráží reálné náklady na výkon státní správy na samosprávných úřadech. Stát by měl hradit či jinou formou přispívat na výkon státní správy samosprávám nebo jiným osobám, které vykonávají státní kompetence tak, aby existovaly jednoznačná a srovnatelná kriteria zohledňující náročnost vykonávané agendy v daném území. Principy, na kterých by měla být nadále budována veřejná služba při výkonu státní správy a které bude eStat prosazovat při tvorbě jednotlivých projektů jsou následující:
- úřady samosprávných celků jsou základní stavební jednotkou veřejné služby při výkonu státní správy
- úřady samosprávných celků musí mít zajištěno transparentní a spravedlivé financování veřejné služby při výkonu státní správy na standardní a srovnatelné úrovni ze zdrojů státního rozpočtu. Nadstandardní služby pro občany ve svých územích si pak musí zajistit úřady samosprávných celků ze zdrojů rozpočtu samosprávného celku.
- úřady samosprávných celků mají právo si zvolit, zda zřídí nebo nezřídí tzv. „definitivu“ pro své zaměstnance. Zaměstnanci úřadů samosprávných celků musí pro výkon státní správy splňovat kriteria stanovená zákonem. Úřady mají možnost se zaměstnanci ve vedoucích pozicích uzavírat tzv. „manažerské“ smlouvy
- úřady samosprávných celků jsou otevřeným systémem, kde pro výkon určité činnosti musí být splněny předem stanovená kritéria včetně personálních a úřad může získat nebo ztratit způsobilost pro jejich výkon
- úřady samosprávných celků /samosprávné celky/ mají právo stanovit výši poplatků za výkon státní správy v rozpětí, které umožní příslušný právní předpis. Příjem z poplatků je příjmem rozpočtu samosprávného celku a musí být použit na krytí nákladů souvisejících s výkonem agendy
- úřady samosprávných celků vykonávají státní správu podle stanovené věcné a místní příslušnosti. V některých případech může být v budoucnu zrušena místní příslušnost a občan bude mít možnost vést řízení před kterýmkoli věcně příslušným úřadem samosprávného celku
Závěr – co eStat může vykonat a co nikoli
Je mnoho oblastí, ve kterých se bude eStat angažovat na straně klientů – občanů, podnikatelů. Základním přístupem eStatu je totiž posuzování funkčnosti a efektivnosti výkonu státní moci z hlediska těch, kterým je veřejná státní služba poskytována. K prvnímu a opakovanému kontaktu klienta se státní správou dochází právě úřadech samosprávných celků, které jsou pověřeny výkonem státní moci. To jak kvalitně a profesionálně je vykonávaná veřejná služba při výkonu státní správy na úřadech samosprávných celků, má bezprostřední vliv na vnímání toho, jak funguje stát. Stát v posledních letech podceňuje roli úřadů samosprávných celků, nevykonává svou metodickou a koncepční funkci, nekomunikuje s nimi, nevytváří dostatečné finanční zdroje na pokrytí nákladů souvisejících s výkonem státní správy. Strategie eStatu ve vztahu k samosprávám vychází z teze, že jak bude fungovat základní stavební kámen veřejné služby při výkonu státní správy tj. úřady samosprávných celků, tak bude fungovat celý stát. Je proto nezbytné, aby vznikaly projekty a koncepce, které zefektivní a zjednoduší výkon agendy na těchto úřadech. Je třeba, aby výběr kvalitních a profesionálních úředníků byl dostatečně pružný a aby umožňoval jejich odpovídající ohodnocení. Je nanejvýš moudré a ekonomické, aby zavádění ICT bylo konzultováno a modifikováno pro způsob výkonu agendy právě na úřadech samosprávných celků, protože jen promyšlená investice do zajištění elektronizace agend na těchto základních jednotkách, přinese očekávaný přínos pro stát. Takovými projekty v těsné a vzájemně prospěšné spolupráci se samosprávami se hodlá eStat zabývat. Jen takové projekty mohou být přínosem jak pro samosprávu, tak především pro občany.
